Jdi na obsah Jdi na menu
 


03. Hubert Macháně

28. 1. 2008

Doslova první českou "ojařskou" skupinou byli (a ve zmněněné podobě jsou) liberečtí Macháňové. Kvalitní předlistopadový punk (s trochou toho Oi! Oi! navíc) se skvělou muzikou a veselými texty. "V Ostrově nad Ohří v osmdesátým třetím nebo druhým byl takovej větší fesťák a hrály tam podzemní kapely. Tak jsme se tam dohodli, že příští rok vystoupíme, takže Macháně vznikli díky tomuhle jedinýmu fesťáku,“ popisuje zrod kapely v seriálu Bigbít bubeník Tomáš Hajíček.

ObrazekPunková kapela s velmi podivným názvem Oi Oi Hubert Macháně vznikla tedy zhruba v roce 1983 a o rok později skutečně na festivalu v Ostrově nad Ohří vystoupila. Ještě k názvu - měl dva různé původy: prvním byla fotografie německého souboru Hubert Koch, který na ní pózoval v super-debilním oblečení, a druhým byl Macháně, dvojník císaře Franze Josefa ve filmu Jára Cimrman, ležící, spící. Navíc v kapele hráli Macháňovi téměř jmenovci, tvořili ji totiž Ivan Macháček a Mirek Macháček, bývalí členové liberecké skupiny Paragraf 202. A razantní bubeník a zpěvák Tomáš Hajíček. Někdy v roce 1985 vyměnil Mirka Macháčka u baskytary Martin Týma. S kapelou také občas vystupovali jako hosté různé osůbky a podivné existence (baletky, vokalistka Renata Sex La France atd.).

Členové skupiny poněkud prozaicky zdůvodňují, jakým způsobem se dostali ke skinheadské hudbě Oi! "Prostě jsme se naučili hrát, pak jsme někde slyšeli to Oi!, zalíbilo se nám to, a tak jsme to začali prdat do těch textů,“ řekl Tomáš Hajíček v Rock & Popu v roce 1991. A Mirek Macháček tamtéž: "Inspirace je v blbosti. Těma písničkama, a to je hlavní, nechceme nikomu nic sdělit. Zařadili nás vyloženě jako skinheadskou kapelu, což myslím, nejsme. Hlavní je dobrej bigbít a legrace.“

Ono to ale bylo jen tak napůl. Je fakt, že v čase prvního období "macháňovců" šlo v celé republice skinheady spočíst na prstech jedné ruky, ale existovalo tu hodně tzv. militantních punkerů, jejichž filosofie se blížila skinheadské. Některé texty souboru leccos naznačovaly (Bílej rajón nebo písnička Práskni negra do hlavy, na nahrávkách ovšem uváděná jako Práskni Petra do hlavy) a spřízněnost se skinheadským Orlíkem byla hlavně ve druhé fázi Huberta Macháně více než zřejmá. Na druhé straně je ale pravda, že dost velký počet písniček byl opravdu legrační. Třeba Koplas mě pod koleno, Buzerák (trochu trpká legrace) nebo jednoduchoučká vypalovačka Metr píva.

Hudební struktura skladeb byla punkově primitivní - sloka, sborový řvaný refrén, sloka, sborový řvaný refrén, bez kytarových sól. Kromě vlastních věcí Macháňovci občas na vystoupeních vypálili i převzaté kousky od Exploited a Dead Kennedy´s. Kapela hrála na různých oficiálních a polooficiálních akcích a dvakrát se dokonce zúčastnila oficiální soutěže (Ještědský drak), ale více méně s tím, aby si z pořadatelů udělala prdel. V soutěži hudebníci vystoupili v sakách, s již zmíněnými baletkami a dvěma zpěvačkami dětského sboru Severáček. Odborná porota je pak vyhodnotila velmi vysoko, kamarádi kapely se ale váleli smíchy.

První období skupiny skončilo někdy na podzim roku 1986, kdy se vystoupením na libereckých kolejích uskutečnila její derniéra. Macháňovci se dali dohromady o dva roky později a v původní sestavě, ale s mírně pozměněným názvem Hubert Macháně, vpluli i do 90. let, kdy si natočili LP desku. V roce 1991 si Tomáš Hajíček založil svůj vlastní soubor Krucipüsk, kde je dodnes frontmanem. V roce 1992 se uskutečnil poslední koncert Hubertů a poté ukončili činnost. Návrat se konal až v roce 2000, ale už bez Hajíčka. Od té doby hrají příležitostně dál.

 

DISKOGRAFIE

Živá nahrávka Live in Reichenberg (1985)

Zazdili nám WC (1991)

Živá nahrávka Summer Jam 2001 Live (2001)

 

Poznámka: Další informace o skupině Hubert Macháně naleznete zde.

 

Zdroj: Česká televize, seriál Bigbít

Foto: Archív