Jdi na obsah Jdi na menu
 


Legendární festival v Bzenci

31. 1. 2008

Festival v Bzenci na začátku léta 1991 byl určitě velmi zajímavý a také výjimečný. Ukázalo se spoustu skinheadských a punkových kapel tehdejší doby a celý den se nesl v duchu jakési přátelské atmosféry, která se dnes těžko zopakuje. S dnešní dobou se to vůbec nedá srovnávat. Pojďme zavzpomínat na 29. červen a přibližme si dění na festivalu, který už nikdy nebude a ani ho v tomhle směru nic nepřekoná.

Obrazek

Příznivci téhle hudby přijeli do moravského města Bzenec už brzy ráno a obsadili místní hostince. Mezi "plešatými" jste tak mohli vidět volně pobíhat například Dana Landu nebo Lou Fanánka Hagena. Taková akce se konala, nejen ve vinařské oblasti ale i v celé republice, vůbec poprvé. A proč zrovna v Bzenci? Protože v tomhle městečku se každý rok odehrával (a ještě odehrává) festival živé hudby, ovšem trochu jiného žánru. A to folklórní festival. Šlo tedy o jakousi legraci.

Obrazek

Zajímavé byly vstupní prohlídky, kde stáli kluci s basebolkou. První kapela, která nastoupila na scénu se jmenovala Krátký proces. Šlo o slovenskou formaci, která už tehdy budila rozruch. Už tady se ukázali někteří výrostci a jejich vztyčené pravice. Ovšem každé další hajlování bylo řádně potrestáno. Jak se Slováci líbili? "Jó, Slováci? Dobrý, dobrý...," pochvaloval si tehdá bubeník Orlíku Limburský. "Nevím, těm Slovákům jsem nějak nerozumněl. Nevím, proč na ně lidi hajlovali," divil se zase Ing. Magor ze Tří sester.

Poznámka: Podle nových informací začala hrát po Krátkém procesu dámská skupina Jen žádnou paniku, kde zpívala i manželka Daniela Landy Mirjam. Ovšem žádné materiály to jasně nepotvrzují.

Obrazek

Po docela ostrém začátku nastoupil miláček "holohlavých" Orlík v čele s Danielem Landou. Lidé ožili a užívali si rychlých a dobře známých tónů. "Orlík? To je snad nějaká vinárna, ne?," žertoval kytarista Sester Nikotýn. Ano, byla to i vinárna a dokonce byl podle ní Orlík pojmenován. "Orlík je úplně super, druhá deska je mnohem lepší než první. Je vyjasněná, žádný schovávačky jako je Álíb agil. Je to tam na ostro, cikáni a všichni tyhle ti šmejdi," hodnotil tenkrát lídr Tří sester Lou Fanánek Hagen.

Obrazek

Třetí na řadě byla trojčlenná skupina Hubert Macháně. Bubeník Tomáš Hajíček, který je dnes frontmanem skupiny Krucipüsk, se ukázal nejen jako dobrý zpěvák, ale i jako skvělý vypravěč. "Chystáme novou desku, tím naserem tyhle blbý plešatý hlavy," zaznělo z jeho úst. Později se ještě ukáže, ovšem už ne za bubny. Huberti to brali celé s humorem, jelikož je o nich známo, že se nikdy za skinheadskou skupinu nepovažovali. Při jejich výstupu vtrhl na pódium rozvášněný fanoušek, ale hned byl zase odveden. Zajímavý byl i následný rozhovor s návštěvníkem, který líčil vztah mezi skinheady a normálními lidmi.

Obrazek

Hlavním sponzorem festivalu byl Reflex. Stejný nápis na tričku měl i Lou Fanánek Hagen. Ano, tušíte dobře. Venku se stmívalo a na pódiu křepčily Tři sestry. Fanánek si poléval hlavu chladným pivem a na refrén písně Budapešť přišli na plac i Daniel Landa a Tomáš Hajíček. Ovšem u Kovárny byli na pódiu už všichni "známí kamarádi". Po vystoupení ještě Fanánek zanotoval popěvek "Skinhead to je cesta" a Ing. Magor oznámil, že nejlépe se jim chlastá v Praze. Tři sestry byly ze záznamu vystřiženy, až po několika letech se dostal na svět kompletní záznam i se sesterským setem.

Obrazek

Po výstupu Sester už venku panovala tma a na pódiu se také přitvrdilo. Hrála kapela Braník. Ta je známá svými ostrými texty. Jaká byla atmosféra? Taková, jaká se hodí na akci plnou bránického piva a svižné muziky. "Pořadatelé jsou trochu tvrdí," hlásí jeden z návštěvníků. Menší šarvátky to potvrzují. "Málo se to tady pere," vtipkoval opět Hajíček.

Obrazek

Předposledním účastníkem akce byla skupina My-lai. Zajímavý výstup, kdy se zpěvák kymácí s papírem v ruce a pěje. Na basu jim vypomohl zpěvák Braníku Jindra Kettner. Někteří mají přesto jasno: "No, nejvíc se mi líbil Braník," prohodil jeden z fanoušků. Druhému zase nejvíc chutnalo bránické pivo.

Obrazek

Poslední na programu byla Valašská liga. Při jejím výstupu se odehrála zajímavá situace. Fanoušci v prvních řadách, občerstvení pivem, se začali bít a připletl se k tomu i bubeník Tomáš Hajíček. Vše naštěstí pořadatelé včas roztrhali a až na jednu rozbitou hlavu byl klid. "Je to dobrý, že tady byla taková muzika. Nikdo nic takovýho ještě neudělal. Ale na druhý straně mě serou ti lidi. Kdyby tady chlastali a tancovali, tak je to daleko lepší, než nějaký nesmyslný rubanice a hajlování," hodnotila akci jedna z návštěvnic. Poté se už každý rozešel do hospod, hostinců či domovů.

Obrazek

Festival si můžeme připomínat i díky záznamu, který vytvořil legendární režisér Orozák. Ten měl svůj "štáb" přímo na místě. Pokud by se našel nějaký pamětník, který festival navštívil, ať se určitě ozve.

 

Poznámka: Komentáře hudebníků a návštěvníků jsou citovány z koncertního záznamu.

 

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Archív