Archivní stránky kulturního žurnalisty Jakuba Malovaného

Autocrossař Martin Svoboda patří k nejlepším tuzemským jezdcům. I přes letošní absenci, způsobenou vážným zraněním, o něm bylo hodně slyšet. A to hlavně ve spojení s Danielem Landou, který za něj startoval na závodech v Dolním Bousově.

"Dan ukázal profesorskou jízdu a krásný předjížděcí manévr," pochvaluje si loňský vicemistr. A zároveň láká sportovní fanoušky, aby si udělali čas a někdy autocross navštívili: "Je to adrenalin, boj o vteřiny, krásné souboje, spousta prachu, bláta a skoky."

Patříš mezi úspěšné tuzemské autocrossaře. Jak by jsi zhodnotil letošní sezónu? Dá se vůbec považovat za vydařenou?
Když to vezmu jako jezdec, tak vydařená nebyla ani trošku. Hned z kraje roku mi zranění vystavilo stopku a bylo po závodech. Chuť jsem si spravil až v Humpolci na setkání mistrů druhým místem. Jako majitel a manager teamu jsem spokojen. V autě se ve čtyřech případech objevil syn Petr a v jednom případě Dan Landa. Z pěti startů tři vítězství, to není špatná bilance.

V lednu tě tedy postihlo velmi nepříjemné zranění, které tě vyřadilo na dlouhou dobu ze hry. Co se přesně stalo?
Stalo se to, že mi hever pustil autobus na ruce. (smích) Ne, teď vážně. Den před odjezdem na slovenský Autoslide jsem přehazoval kola na autobuse a nejspíš únava materiálu, možná špatné podložení, způsobilo, že v momentě, kdy jsem chtěl kolo sundat, tak mi autobus spadl na ruce. Nastala veliká panika a na celých devět minut jsem byl uvězněn pod autobusem.

Bylo to tvé nejhorší zranění?
Ano. Nic horšího jsem asi nezažil.

Na závodě v Dolním Bousově tě zastoupil Daniel Landa. Jak tě napadla zrovna tahle náhrada?
Na Rally Show v Hradci Králové jsem se dal s Danem do řeči. Chtěl jsem ukázat, jak se brzdí levou nohou a další kulišárny kluků z rally. Dan mě krásně povozil. Nabídl jsem mu svého myšáka (pozn.: Mitsubishi) na domácím závodě v Dolním Bousově, protože syn Petr se opravdu potatil a také si zlomil ruku. Dan souhlasil a pak už nic nebránilo našemu tažení. Nadále se přátelíme a navštěvujeme. Dan je skvělý nejen jako závodník, ale především jako člověk.

A zajel opravdu perfektně. Rovnou vítězně. Čekal jsi to?
Věděl jsem, že Dan je velmi dobrý jezdec. Doufal jsem, že bude hodně vysoko. Jelikož při ladění motoru před závodem nastaly komplikace v podobě roztrhlé špéry, doufal jsem, že auto vydrží. To, že budeme nejrychlejší jsem nečekal a jsem za to moc rád. Dan ukázal profesorskou jízdu a krásný předjížděcí manévr.

Sleduješ, jak se mu daří v rally?
Ano sleduji a byl jsem se na něj i podívat.

Nezkoušel jsi ho nalákat zpět k autocrossu?
Jasný, že zkoušel. Dokonce i nalákal. (úsměv)

Autocross u nás nepatří mezi extra populární sporty. Jak by jsi ho popsal naprostému laikovi?
Autocross je adrenalin, boj o vteřiny, krásné souboje, spousta prachu, bláta a skoky. Kdo to neviděl, měl by si udělat čas, protože zvuk silných 500 koňových strojů jen tak z paměti nevymaže.

V čem je jiný, než třeba právě zmiňované rally?
Ve všem. Jako divák musíš na rally celý den za auty jezdit. V autocrossu si sedneš na mez a celý den koukáš.

Zkus nám přiblížit tvůj závodní vůz.
Jedná se o Mitsubishi Lancer EVO VIII, který dříve brázdil tratě rychlostních zkoušek. My jsme vyndali druhou sedačku, restriktor a začali s ním jezdit autocross. Výkon se pohybuje kolem 400 koní a zvyšuje se na 550 koní. Náhon je na všechny čtyři kola.

Jak jsi se vůbec dostal k závodění?
Můj bratr začal dřív než já. Pořídil si novou Felicii a ta stará zůstala doma. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Začal jsem v hobby závodech a pak to šlo ráz na ráz.

Takové ty typické sporty, jako je fotbal či hokej, tě v dětství nelákaly?
Zkoušel jsem všechno, ale brzy jsem pochopil, že to, co nesmrdí benzínem není sport.

Co považuješ za svůj dosavadní největší automobilový úspěch?
To, že jsem vicemistr ČR v divizi 1 v roce 2009.

Už se připravuješ na novou sezónu?
Mě ještě čeká jedna operace, ale myšák už je čerstvě po laku a připravuje se do něj nové srdíčko.

Počítám, že pouhým závoděním se neuživíš. Nebo se pletu?
Správně. Neuživím. Pracuji v rodinné firmě, kde jezdím bagrem nebo náklaďákem a starám se o to, co je potřeba.

Ještě se vrátím k Danielu Landovi. Plánuješ navštívit chystaný film Tacho, který bude z prostředí, které je ti velmi blízké?
Ano. Jsem pozván na premiéru a už se nemohu dočkat.

Na závěr můžeš cokoliv sdělit. Máš možnost.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem sponzorům, firmám Svoboda, Logicprim, Mikovi za přípravu motoru, firmě Sharon, rodičům, mechanikům, jmenovitě synovi Péťovi, Davidovi, Honzovi a managerům Olze Lounové a Tomáši Němcovi, kteří zajišťují vše potřebné pro absolvování sezóny 2011. Bez těchto lidí bych nezávodil.

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Archív Martina Svobody, www.autokrosar.cz