Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miroslav Mirčev: Celej tendle hudební a televizní průmysl jde pomalu do prdele

29. 1. 2011

Unikátní rozhovor s režisérem a scenáristou Miroslavem Mirčevem, který se mimo jiné  věnuje sdružení CZECHFILMS a na svém kontě má spoustu povedených videoklipů. Největší úspěchy sklízí jednoznačně videa pro partu Nightwork. (11. 1. 2011, Praha)

img_0709.jpgV roce 2008 jsi společně s Davidem Herákem založil sdružení CZECHFILMS, které podporuje českou nezávislou kinematografii. Můžeš krátce přiblížit o co vlastně jde?
CZECHFILMS je neziskové občanské sdružení, jehož hlavními cíly je podpora české nezávislé kinematografie a podpora debutantů v oblasti kinematografie.

Jak taková podpora vypadá v praxi?
Sdružujeme široké spektrum mladých tvůrců a studentů uměleckých škol a snažíme se hledat možnosti realizace jejich nezávislých nekomerčních projektů, přičemž se CZECHFILMS nezaměřuje jen na debutanty v oblasti kinematografie. Podporujeme také třeba vydávání literárních prvotin, pořádání kulturních akcí charitativního charakteru a podobně. To vše za účelem povznášení kulturní úrovně obyvatelstva České republiky.

Takže bych se mohl třeba stát i já takto podporovaným umělcem? Co by to pro mě znamenalo?
Defakto ano, mohl. Pokud bys splňoval všechny podmínky. Znamenalo by to, že bys mohl pod záštitou o. s. CZECHFILMS shánět finanční prostředky pro realizaci svého projektu, žádat finanční podporu z grantových fondů a podobně.

Jaký je vůbec tvůj názor na české filmy z posledních let? Nepřijdou ti hodně podobné a mnohdy až nudné?
To je těžká otázka, nejsem filmový ani jiný kritik. Většinu českých filmů jsem samozřejmě viděl a mám na ně nějaký názor, ale nechci to nijak nikde ventilovat. Tobě připadají podobné? No, v každé době jsou tvůrci inspirováni různými věcmi a ta inspirace a touha po sdělení bývá leckdy podobná. Spojuje je doba ve které žijí a tvoří, události, na které tvorbou reagují, nebo například podobný způsob vizualizace, který se s dobou také mění, stejně jako kamerová řeč. V dnešní době je hodně aktuální 3D. Všichni teď budou samozřejmě experimentovat s novými možnostmi, které moderní technologie umožňují. No, snad díky tomu budou vznikat divácky atraktivnější filmy, nepodobné si a nenudné, vždyť dneska se dá točit tak krásně a je možný snad i nemožný. Ale ptal jsi se asi trochu na něco jiného, že? Myslíš, že jsou ty filmy podobné třeba obsazením? No jo, tady v Čechách je takových 50 herců, kteří se obsazují pořád dokola, jsou to herci oblíbení u diváků. I když to taky už není úplně pravda. Dnešní trend je spíš obsazovat i zahraniční, to znamená v Čechách neokoukané, herce. Málokdo si dovolí obsadit neherce, jako to dělala hojně trojice Forman - Passer - Papoušek. Touto cestou jsem se částečně rozhodl jít i já. Práce s neherci je sice obtížnější, musíte nakástovat správný typy a upravit jim roli přesně na tělo, ale právě tím se dá dosáhnout větší autentičnosti snímku. Lepší je neherec, kterej je naprosto přirozenej a nemusí nic moc hrát, než herec, kterej hraje postavu, ve které se necítí a je na první pohled poznat, že hraje. Nechci jmenovat, ale nedávno jsem viděl 20 let starý film, ve kterém jedna z postav jednala tak, že jsem si na první pohled myslel, že lže. Že se snaží obelhat svou ženu ohledně nějaké nevěry. Na konci filmu jsem zjistil, že postava nelhala. Skutečně nebyl své ženě nevěrný. Jsou dvě možnosti, proč se tak stalo - herec nedokázal důvěryhodně zahrát věrného manžela, nebo za to může blbě napsanej scénář. Ono je taky dobrý, když je scenárista fyzicky přítomen na place a upravuje dialogy dle potřeby k větší autentičnosti. Hele, tohle je téma nad kterým by se dalo diskutovat hodiny. Jak jsi to říkal - nudné? Podobné a nudné? No, právě proto, že se nám zdálo, že se český film nějak zásadně nevyvíjí, tak jsme založili CZECHFILMS, který má do českého filmu přinést nové mladé talenty, novou krev, kterou potřebuje. Přitom mladých nadaných lidí, který točej slušný věci je v Čechách dost. A podle mně mělo Československo nejlepší filmovou školu na světě. A nejlepší herce. Kvůli těm mistrům hercům jsem se taky rozhodl věnovat týdle profesi. Menšík, Sovák, Hrušínský… Kopecký, Brodský, Kemr, Hanzlík… Pucholt, Nový, Haas, Marvan… Burian… Mám pokračovat? Na tom to taky vždycky všechno stojí. Na hereckým umění. Možná proto ti připadají dnešní filmy podobný a nudný. Herci mají ustálenou polohu, kterou více či méně s malými obměnami opakují, a nebo neumějí hrát. Dnes je v Čechách takových mistrů herců málo.dsc02948--2-.jpg

Kdo třeba?
Mám pár svých oblíbených, ale nerad bych někoho někam zaškatulkovával, nebo tady na někoho zapomněl. No dobře, tak třeba Jan Budař je podle mýho názoru takový prototyp dobrýho civilního herce.

Jenom Jan Budař? To je trochu smutné, ne?
Ale ne jenom Jan Budař. Taky třeba Oldřich Kaiser, Jakub Prachař nebo Eva Holubová.

Kdyby jsi měl vybrat jeden povedený snímek z poslední doby, který by to byl?
Zase těžká otázka. Musí to být jen jeden snímek? Á, počkej, už vím, jak odpovědět. Nespecifikoval jsi, zda myslíš snímek z český produkce. V tom případě mě docela nadchnul Avatar. Vizuálně je to bomba, přímo milník vývoje světový kinematografie. Z českejch filmů mám rád filmy Jana Svěráka. Úplným favoritem jsou Ropáci. Ale to zase není z poslední doby, co?

Petr Jákl loni v srpnu debutoval, coby režisér, s filmem Kajínek. Oslovil tě?
Vždyť jsem říkal, že nejsem žádnej kritik. Film Kajínek jsem viděl. Dokonce si myslím, že to tak nějak podobně ve skutečnosti asi opravdu bylo, ale kdo ví… Trochu mě zklamal Boguslav Linda, kterého mám rád. Ale řekl bych, že mu taky dost ubral českej dabing. Na druhou stranu mě příjemně překvapil Václav Bárta. A samozřejmě mě taky potěšilo herectví bratrů Dlouhých. Jinak celkově se mi Jáklův debut víceméně líbí, prokázal, že umí chodit v mašinérii týhle branže, že dokáže režírovat i zahraniční herce a tak dále. A zejména, že dokáže dotáhnout projekt do konce a dostat film do kin. Trochu mě nebavila za každou cenu akční kamera F. A. Brabce. Přitom mám F. A. Brabce veskrze rád, jeho práce se mi vizuálně líbí, třeba taková Kytice. Nebo jsem asi jedinej, komu se líbila Bathory.

Pojďme k hudebním videoklipům, které natáčíš. Spolupracoval jsi s řadou kapel. Točil jsi především videoklipy punkovým a metalovým kapelám. Zmíním například E!E, M.Z.H. nebo Egotrip. Ale jednoznačně největší úspěch sklízí videa party Nightwork.
Ono to souvisí všechno se vším. Nightwork jsou taky ze všech těch kapel, se kterejma jsem kdy točil, mému srdci nejblíže. Jsou to správný magoři v tom nejlepším slova smyslu, vymejšlej ty největší ptákoviny a jsou ochotni obětovat pro trochu recese i svoji dobrou pověst. Líbí se mi jejich přístup k hudbě, vlastně jsou to taky takový punkáči, aniž by o tom sami věděli. Navíc jsou na rozdíl od většiny punkáčů výborní hudebníci, proto mají otevřenou mnohem větší škálu možností pro zesměšňování čehokoliv, i hudby a samotných hudebních stylů či konkrétních interpretů. Jsme si v něčem hodně podobní, já byl taky vždycky cynik a rouhač, v pubertě jsem zarputile poslouchal Visací zámek, i když většina mých vrstevníků tenkrát tíhla ke slavným zahraničním popovým kapelám té doby. Já poslouchal Sex pistols, The Clash, Dead Kennedys a podobně, a z českých klasiků jsem nejlíp rozuměl Janu Haubertovi, jehož filosofie mi je dosti blízká dodnes. Navíc máme stejný zamilovaný básníky - Gellnera a Morgensterna. A odtud pramení asi můj hudební vkus. Neposlouchám hudbu jen kvůli hudbě, ale taky kvůli obsahu textů, a především to musí bejt výsměch, kterej k tomu nějakým způsobem prostě neodmyslitelně patří. Neříkám, že do každý hudby. Proto se mi líbil českej punk. Vzniklo to celý jako protest v době, kdy bylo proti čemu protestovat. Punk a Nová vlna - to byla alternativa neustále zvednutého prostředníku, a ta poloha se mi tenkrát hodně líbila, a vlastně se mi líbí dodnes. Nehledal jsem v tom žádný hudební onanie, na to jsem měl Beethovena a Rachmaninova. Punk je žánr, který je sám o sobě založenej víceméně na třech akordech, ale nadsázka, se kterou Visací zámci sdělovali byť třeba kolikrát i velmi smutné věci, se mi vždycky líbila. Poslouchal jsem v tý době vlastně všemožný věci. Dodnes mám rád Nirvanu, ale taky třeba The Doors, což moji kamarádi punkáči nemohli nikdy pochopit. Ještě mám doma sbírku starejch audiokazet, který si už asi nikdy nepustím… Co se směješ? Vykládám ti to tady celý kvůli tomu, abych nějak vysvětlil paralelu mezi českým punkem devadesátejch let, ve kterejch jsem dospíval, a kapelou Nightwork, která je asi taky - nejenom -  z tohoto důvodu mému srdci velice blízká. Je z toho nějak zřejmý jak to myslím, nebo to nikdo nepochopí? Jak vlastně zněla otázka? Nightwork zkrátka vnímám tak nějak, jako ten vztyčenej prostředníček.

Já tomu rozumím. Jak taková tvorba videoklipu probíhá?
Je to celkem složitej proces, jako každý jiný natáčení, přičemž tvorba videoklipů je jednodušší v tom, že se nesnímá zvuk. Zase je složitější v tom, že se musí nasazovat obraz na muziku a stříhat v tempu a rytmu písně.

img_0004.jpgPodepsal jsi se například pod klipy Vánoční čas, Globální oteplování či Tepláky. Tedy pod videa zásadních hitů skupiny Nightwork. Který z nich bylo nejnáročnější vytvořit?
To se nedá takhle porovnávat. Každé video bylo nasnímáno jinou technologií a vyrobeno trochu jiným postprodukčním způsobem. Ale nejobtížnější na nasnímání bylo Globální oteplování, protože natáčení samotné trvalo 22 hodin čistého času. Na plac jsem přijel v 6 ráno a končilo se ve 4 ráno druhej den. Další klipy Nightworku trvaly nasnímat v průměru 15 hodin, i když, taky jsou výjimky. Kuriózní příklad je Maja, která se natáčela 19 minut 45 sekund po koncertě kapely Nightwork v šatně.

Který z jmenovaných klipů je tvůj favorit?
To se těžko posuzuje. Já s Nightworkem rád točím, protože to je vždycky na place neuvěřitelná prdel, a na každý to natáčení mám spoustu nejrůznějších vzpomínek. Nejvíc se mi líbí asi Globální oteplování, protože je natočeno víceméně klasickým filmovým způsobem. A taky se mi líbí, že byla píseň nazpívána hned ve 4 jazykových verzích. A další se prý připravují, aby se mohl i zbytek světa, který nerozumí česky, anglicky, německy, nebo francouzsky globálně oteplit.

Souhlasíš s názorem, že frontman skupiny Nightwork Vojta Dyk to jednou dotáhne daleko? Zcela jednoznačně je velmi nadaný zpěvák.
Ano, já už leta tvrdím, že je to nejlepší českej zpěvák. Vždyť to je neuvěřitelný co umí. Má neskutečně velkej rozsah, nádhernou barvu hlasu, všechno… Navíc mě asi nikdy nepřestane překvapovat tím, kam ještě může jít. Myslím pěvecky. Dyk je zvláštní úkaz. Například dokonale imituje Pilarku nebo Gotta. Zpívá to úžasně a ještě to svým speciálním způsobem paroduje. Řekl bych, že je mnohem lepší zpěvák než Karel Gott v nejlepších letech své pěvecké dráhy, a podle toho se dá taky předpokládat kam to jednou asi tak dotáhne. Je to fenomén už teď a je dobře, že se mu konečně dostává nějakýho uznání.

V současné době pracuješ na klipu k písni Bolívie kapely M.Z.H. O čem bude?
No… To bude zase kontroverzní videoklip. Myslím, že to nikde nepustěj. Možná tak na Óčku, tam pustěj snad všechno. A stejně se na to dneska už nikdo nekouká, ne? Kdo se dneska vůbec ještě kouká na televizi globálně vzato? V době internetu. Celej tendle hudební a televizní průmysl jde pomalu do prdele… (odmlčí se) Počkej, začnu nějak znova. Nemůžu si zvyknout na ten diktafon. Jako by nás pořád někdo odposlouchával. Připomíná mi to bolševický doby, který jsi naštěstí nezažil. Buď rád, nebylo moc o co stát. Orwell v praxi - to je moje noční můra. Tak ještě jednou… Jak jsi se ptal?

V současné době pracuješ na klipu k písni Bolívie kapely M.Z.H. O čem bude?
Příběh se odehrává v osmdesátých letech, kdy parta zoufalců vezme výbornej kšeft, a to dopravit zásilku jisté látky z Bolívie. Sejdou se na tajném místě s mužem v černém plášti (pozn.: Stb), který jim předá falešné diplomatické pasy a s mužem připoutaným na invalidním vozíčku (pozn.: šéf vexláků), který jim předá nemalou finanční hotovost. Parta zoufalců se vydá na cestu do daleké země, kde je hned na letišti čeká spojka - policista a mafiánský boss. Zoufalci se ubytují v místním hotelu a popíjejí před hotelem ve společnosti svých nových přátel, které učí hru s krabičkou od sirek - Bolívii. Následuje uskutečnění obchodu - výměna kufříků a otestování kvality jisté látky. Zoufalci bez problémů podle plánu převezou látku zpět do Prahy, kde se však stane nepředpokládaná věc - zoufalci začnou oslavovat úspěšný návrat a ztratí kufřík s jistou látkou, lépe řečeno, kufřík je jim odcizen. Při představě, jaká budoucnost je asi čeká, videoklip končí. Mnoho souvislostí dokresluje text písně. Příběh je inspirován skutečnou událostí. Natáčení proběhlo v listopadu 2010 a dotáčet se to bude až někdy v březnu. Až sleze sníh. Teda doufám, pokud do té doby kapela nezkonzumuje celou zásilku jisté látky, okolo které se točí děj celého klipu, a která je pořád hlavní rekvizitou.

Jak velkou roli hrají v natáčení klipů finance? Může si dovolit videoklip každá kapela?
Záleží na tom, jaké má kapela finanční možnosti a tomu se musí přizpůsobit celé natáčení a zvolit vhodná technologie. Mnoho kapel umí sehnat zdarma k zapůjčení nejrůznější věci, které jsou potřebné k natáčení a tím se rozpočet může snižovat, ale do nekonečna to nejde. S nulou se nedá natočit nic, nějaký peníze na to vždycky potřebujete, i když vám třeba pomůžou s natáčením kamarádi, kterým nemusíte platit honorář, protože si to u nich za stejnou cenu někdy odpracujete na oplátku. Stejně pořád zbejvá spousta věcí, co je potřeba zaplatit. Alespoň symbolicky, protože kdyby třeba půjčovny kamerové a osvětlovací techniky a postprodukční studia nevěděly, že je všeobecně na videoklipy málo peněz a prodávaly svoje služby za standartní ceny, většina videoklipů by vůbec nemohla vzniknout.dsc02914.jpg

Vraťme se k filmům. Stejnou roli přece hrají finance i tam, nebo ne? Jak se dnes vůbec shánějí peníze na filmy?
Blbě. Všeobecně se dneska na jakoukoliv kulturu sháněj blbě peníze. Základ je sehnat producenta, kterej celou záležitost zainvestuje, nebo sežene koproducenty, dílčí investory, případně sponzory. Nějaká podpora se dá taky sehnat prostřednictvím grantů. Financování každého projektu se musí vždycky vymyslet přesně na míru podle charakteru konkrétního projektu.

V roce 2009 proběhla zpráva, že se chystáš natáčet film Ladislav Stanislav a nástroj moci. Jak to nyní vypadá? Jak daleko jsou přípravy, a kdy myslíš, že by se snímek mohl objevit v kinech? Můžeš nějak stručně popsat celý projekt?
Ano, to je můj roztočený film. Jedná se o takovou akční crazykomedii, která by se dala svým žánrem přirovnat k československým crazykomediím typu Kdo chce zabít Jessii nebo Čtyři vraždy stačí drahoušku. Je to příběh mladého muže Ladislava Stanislava (Jakub Prachař), který zažívá v mafiánské rodině svého strýčka Gutemana (Oldřich Kaiser) nejrůznější příhody. Až na konci se divák dozví, že je to všechno vlastně pravděpodobně úplně jinak. No, jen aby to tak - jak film prorokuje - všechno nakonec skutečně nedopadlo. Ono mi to dneska s odstupem času připadá celý takový trošičku divný. Když jsem pracoval v roce 2007 s týmem scenáristů na scénáři, často se semnou moji kolegové hádali, že jsou některé věci nedůvěryhodné, a že se nemohou ve skutečnosti nikdy stát. A mně se to líbilo, že je to takový správně komixově nereálný. No jo, ale po dopsání scénáře se všechny nedůvěryhodné věci skutečně přihodily, takže to teď vypadá, že jsme se nechali inspirovat skutečností. Ještě zbývá jedna smyšlená linie vyprávění Ladislava Stanislava, která souvisí se vznikem a zánikem tohodle světa. Ta nám tenkrát připadala absurdní všem, ale mýtycký rok 2012 se blíží mílovými kroky. Tak se snad necháme překvapit. Ale abych se vrátil k té fázi rozpracovanosti filmu. Natáčení započalo v listopadu 2008, takzvanou scénou v lomu, ve které jsou kromě strýčka Gutemana představeni oba hlavní akční hrdinové Mr. Mei Mei (Qin Fei) a Voloďa Ševčenko (Láďa Žák). Pak se rozjel kolotoč kolem shánění finančních prostředků a mylně jsme předpokládali, že se nám na takový projekt podaří během roku 2009 postupně peníze sehnat. Jelikož to bylo psané jako low-cost, předpokládali jsme, že všechny finanční prostředky potřebné k natočení snímku seženeme prodáním product placementu. Ve filmu bylo počítáno s velkým množstvím reklamních ploch. Tyto reklamní plochy si ale v době začátku finanční krize nikdo nekoupil, firmy se potáceli v existenčních problémech a nechtěli nic investovat touto cestou do reklamy. Navíc je projekt zase trochu kontroverzní, protože si ho může leckdo spojovat s vývojem politické scény v ČR, a nikomu se do toho tedy vstupovat nechtělo. A dnes, když už je po volbách, a všechno se to zase pomalu vzpamatovává z krize, není už product placement příliš v módě. Nosí se názor, že diváka skrytá reklama otravuje a tak jsou reklamní plochy ve filmu vlastně neprodejné. I přes tento nezdar jsem loni začal pracovat na animované části filmu. Testovali jsme nejrůznější animační technologie, část filmu měla vypadat jako 2D Animé. Do vývoje se zapojili nejrůznější animátoři, i zahraniční. Uvažovalo se, že budeme postprodukci animované části dělat v Asii, kde mají s Animé bohaté zkušenosti, a kde je taky taková výroba poměrně levnější. Ale nakonec jsem se rozhodl pro úplně jinou technologii, i jiný způsob realizace projektu. Až teď jsem sehnal mladého producenta, který se rozhodl film finančně podpořit a dokázat tím, že se dá v dnešní době v Čechách natočit takovejdle nezávislej ultra lowcost projekt, kterej je ze svý podstaty podle potencionálních investorů tak kontroverzní, že se do něj báli investovat. Trochu pozměním celej koncept filmu. Na reklamních plochách budou názvy a loga vymyšlenejch společností, jako to dělá Tarantino. Tím to dostane ještě lepší, komixovej nádech. Trochu seškrtám rozpočet, trochu upravím scénář. Takže teď to s projektem vypadá tak, že během roku 2011 proběhnou přípravy na natáčení, a některé herecké zkoušky, postaví a nacvičí se choreografie všech akčních scén, na což se těším, protože to bude dělat mistr meče a mistr ve svém oboru Petr Nůsek, společně s jedním z největších profesionálů v oboru, kterým je Pavel Vokoun. A doufám, že letos taky natočíme celou animovanou část, kterou budu nakonec vyrábět úplně novou technologií, která kombinuje prvky klasické animace (Jiří Trnka) a klasického trikového natáčení (Karel Zeman) s moderními animačními postupy a počítačovými efekty. A v roce 2012 to chci konečně celý dotočit. Což znamená, že do kin by se snímek mohl dostat někdy v roce 2013 nejdříve. Nebo taky nikdy, jestli bude koncem roku 2012 konec světa. Smutný, původně měl mít film premiéru loni.

No, koukám, že to vůbec není lehké. Prozradíš ještě něco z dalších plánů do budoucna?
To je těžký, plánů je hodně, takhle dopředu je o tom těžký mluvit. Nevím co z toho se bude kdy, a jestli vůbec někdy, realizovat. Teď připravuji natáčení celovečerního dokumentu z daleké jihovýchodní Asie, které by mělo proběhnout na jaře 2012. Souběžně s tím běží přípravy natáčení Ladislava Stanislava. Upravuji scenář Šťastný zítřek - filmový příběh s hořkým koncem, odehrávající se v poválečném Československu - který se snažím transformovat do třináctidílného seriálu. Taky pracuji na scénáři k celovečernímu historickému eposu Vogelfrei, který bych rád v příštích letech dokončil, abych na něj mohl začít shánět peníze, protože když to půjde tempem jako u projektu Ladislav Stanislav, tak to asi nestihnu za svůj život natočit. Dalších rozepsaných projektů je spoustu, ale jsou ještě obrazně řečeno v plenkách, tak o nich vlastně ani nemůžu nic říct.

 

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Archív Miroslava Mirčeva, Andy Aron