Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie od F.A.S., až po rozpad Orlíku

21. 12. 2007

1. kapitola: F.A.S.

Když se v létě 1988 vrátil Adolf Vitáček z vojny, potkal se s Petrem Štěpánkem, a protože už nehrál u Plexis, nechal se přemluvit do hardcoru. Společně s Šimonem Budským (Fishermen) tak založili kapelu F.A.S., neboli Fetal Alcohol Syndrome. Adolf Vitáček hrál na bicí, Šimon Budský na basu a Petr Štěpánek na kytaru. Zkoušelo se u Šimona Budského doma, tam také vzniklo asi deset až patnáct věcí. První koncert se odehrál v divadélku Albatros pro gymnázium, kde Šimon Budský studoval. Potom následovalo několik dalších koncertů, např. v Opatově.

ObrazekKapela toho moc nenahrála, a když na podzim roku 1988 přivedl Štěpánek Daniela Landu, změnil se styl na Oi!. To už ale nebyl ten původní F.A.S., a tak se jednou šešli Adolf Vitáček, Petr Štěpánek a Dan Landa někde u Střešovické vozovny na kafe a pokusili se vymyslet nový název. Padaly názvy, jako Oistrach nebo Prazdroi. Nakonec se dohodli na názvu Orlík. Jmenovala se tak i vinárna, kam chodili popíjet, když zavřeli hospodu U Zpěvců. Posun od F.A.S. k Orlíku byl jednoduchý, mělo to smysl a svůj cíl. Vzniklo několik písniček, např. Bombr. Brzo po vymyšlení názvu přitáhl Daniel Landa na jednu zkoušku Davida Matáska, jako druhého kytaristu. Následně nahráli první demo, u Mikyho Jelínka ve vile na Hanspaulce, asi 7 písní.

Tak se pokračovalo dál, až když Adolf Vitáček 1. července 1990 odešel. Začal tehdy hrát znovu s Plexis a hrál už nějakou dobu i v kapele Wanastowi Vjecy. Odešel i Šimon Budský a Petr Štěpánek. Za Šimona Budského přišel Jakub Maleček, který v tu dobu hrál u Tří sester a Adolfa Vitáčka vystřídal u bicích Jan Limburský, který hrával dříve v kapelách A 64 nebo Kečup.

Postupem času kapela natočila dvě alba (Oi! a Demise) a svoji hudbu i názory poněkud přitvrdila. To se odrazilo především na druhé nahrávce.

K prvnímu albu se vztahuje také jedna zajímavost, kterou Adolf Vitáček popsalObrazek následovně: "Když vyšla první deska Orlíku, bylo tam uvedeno: hudba a texty Orlík. Jenže, ačkoliv na desce jsou dvě věci, které jsem napsal a složil já, nedostal jsem ani korunu zaplaceno. Tak jsem se obrátil na našeho, tehdy podnikového, právníka, protože jako Plexis jsme byli v agentuře Art production K, a ten sjednal schůzku s Pepou Přibem, jakožto vydavatelem (MONITOR EMI), klukama z kapely, tedy s Danem Landou a Davidem Matáskem a tam jim řekl, že jestli mě nedají, co mi dát mají, bude mít firma Monitor problém. No, a ačkoliv Matásek hlásil, že bych taky nemusel dostat nic a navrch třeba přes hubu, Přib s Landou uznali, že je lepší mi dát prachy, než se soudit s nejistým výsledkem."

A ještě jedna zajímavost. Některé prameny uvádí, že Adolfa Vitáčka za bicíma střídá zmiňovaný Jan Limburský, některé zase píší, že Martin Limburský.

 

2. kapitola: Orlík

Landova hudební kariéra začala v 1. skinheadské kapele u nás, která vznikla na konci 80. let minulého století a nesla jméno Orlík. Členové byli: Dan Landa, David Matásek (znám hlavně díky své roli Kendyho z filmové série "Básníci"), který hrál na kytaru, Jakub Maleček (baskytara) a Martin (?) Limburský (bicí). Název této skupiny pochází z vinárny se stejným jménem. Tam se její členové scházeli.

Orlík neměl zas až tak dlouhého trvání, ale ohlas je znatelný doposud. Kapela vydala dvě alba. První album Miloš Frýba For President nebo jen krátce Oi! (1990) obsahovalo 19 skladeb. Druhé album Demise (1991) mělo 16 skladeb. Nahrány byly ve studiu Propast.

Orlík byl po roce 1989 brán, jako něco nového, nepoznaného. Volnost slova byla naObrazek jejich textech dosti znatelná. Alba obsahovala mnoho "tvrdých" písní, mezi nejznámější se dostaly třeba: Bílej jezdec, Čech, Bílá liga či Orlík. Obě dvě alba se tedy stala velice populární (obou se prodalo 180 - 200 tisíc kusů). Orlík byl kvůli svým textům, které byly kvůli silné podpoře hnutí Skinheads považovány za nacionalistické a rasistické, považován za příčinu opravdu masového rozšíření hnutí Skinheads. Média v té době měla jasný cíl: kontroverzní Orlík. Většina textů byla zpravidla vlasteneckých (Čech), ale je pravda, že rasistické písně a písně na podporu násilí se u Orlíku opravdu vyskytují, to se nedá popřít. Vlastenecké cítění se ale často objevuje i na sólových albech Dana Landy. Texty Orlíku byly rozhodně změnou a ukázkou, že existuje i něco jiného, než dosavadní hudební branže, která po mnoho let zůstávala prakticky stejná.

Texty vypadaly například takto: "Bomber, holou hlavu v Orlíku jsi viděl každý den, žádnej pankáč po desátý večer nesměl sem," (slovo pankáč bývalo operativně měněno na černej). Antipunkové zaměření kapely bylo jen jednou z textových poloh. Tou další byl nacionalismus, neustálé vyzdvihování češství a částečně i rasismus. Text písně Bílá liga je výmluvný: "Bílá liga, bílá síla,“ (Bílá síla je český překlad neonacistického sloganu White Power).

V roce 1989 nahrál Orlík demokazetu a koncertoval především po Praze. Koncert vypadal asi takhle: za pompézního bubnového marše mává zpěvák českou vlajkou nad pódiem a sálem zní sborové "Už jsou zase tady - holohlavý hlavy."

ObrazekOrlík také zařadil do své ideovýbavy oslavování televizního hlasatele Miloše Frýby, kvůli jeho pleši. Byl zdrojem nebývalého veselí skinheadů v hospodách. Takže by se mohlo zdát, že Orlík byl jen recesistickou partičkou. Jenže skutečnost nebyla zdaleka tak zábavná. Orlík dal náboj dalším kapelám podobného zaměření, např. kapele Braník, která byla textově tvrdší. Neonacistů poslouchajících tyto kapely přibývalo. Postupně začínaly přicházet na scénu tvrdě nacistické kapely (např. Hlas krve, Vlajka). Jejich koncerty byly zakázané a sehnat jejich CD bylo dosti obtížné. Koncerty Orlíku byly legální a jejich CD se dá koupit takřka v každém obchodě i dnes.

Matoucí se může zdát píseň Faschos a její text "Faschos tu nechceme." Mnozí se domnívají, že je důkazem toho, že Orlík nemá s fašismem nic společného. Tato píseň je ale zaměřena především protiněmecky - ctí tradici českého gajdovského fašismu. Stejným způsobem se snažila zakrývat svůj fašistický charakter i Vlastenecká liga, které byl zpěvák Orlíku Daniel Landa čestným předsedou.

 

3. kapitola: Objektivní informace o skupině Orlík

ObrazekPokud se na celou věc podíváme z právního hlediska, musíme uznat, že nemá chybu. Nepropaguje fašismus, proti této zrůdné ideologii, která mimo jiné ohrožovala existenci českého národa, se skupina vymezuje už na svém prvním albu Oi! prostřednictvím písně Faschos. Písnička Bílá liga je poněkud tvrdšího kalibru, přesto však nenabádá k žádnému násilí, konstatuje pouze nevýhodnost přistěhovalectví a upozorňuje na jeho společenskou nebezpečnost. Za agresivní by se dal považovat text písně Všem (který se nenechaj utlačovat). Když se do něj ale zaposloucháte lépe, zjistíte, že nevybízí k násilí, nýbrž říká, že napadený má právo na obranu, a to ve zcela obecném kontextu. Není zde ani slovo o špínách či cikánech.

Důležitou částí tvorby této nadané formace jsou písně vyzdvihující husitství, národní hrdost a tradiční hodnoty, jako vlastenectví, čest nebo rodina. Dále je obsahem textů i pád komunismu (nezapomínejte, že Orlík začínal hrát těsně po revoluci). V písních se setkáte i s oslavou alkoholu, především piva, jako národního nápoje. Tohle je jedna z mála chyb Orlíku. Je ale spíše projevem divokého mládí, než zlou vůlí dělat z lidí a dětí alkoholiky. Naopak u drog se zde setkáte s nulovou tolerancí, což je typické pro celé hnutí Skinheads. I přes veškerou negativní osvětu věnovanou drogám je tento problém pro dnešní mládež až děsivě aktuální.

 

4. kapitola: Rozpad Orlíku

ObrazekOrlík tenkrát koncertoval i s ostatními soudobími skupinami, jako jsou Tři sestry, Hubert Macháně a podobně. Ovšem, jako jediný se zasloužil o masové rozšíření Skinheads. Orlík měl pod Landovým vedením zcela jasno ve svých názorech a jako první a bohužel poslední (celoskinheadská) skupina hlásal vlastenectví s odkazem na tradice jmen, jako je Hus nebo Žižka. Smůlou bylo to, že se vzrůstající oblíbeností velmi přitažlivých fašistických idejí nemohli vlastenecké skupiny nic dělat. Dokud byli vlastenci v přesile, mohli se na svých koncertech hajlujícím jedincům vysmát, ale když se se karta obrátila a z vlastenců se pomalu stávala menšina, nedalo se nic dělat.

Se vzrůstajícím počtem konfliktů v ulicích, fašizací Skinheads a s odporem veřejnosti ke všemu plešatýmu se skupina Orlík dohodla na tom, že bude nejlepší ukončit činnost. I díky tomu, že vyšli na CD, mají zajištěnou nesmrtelnost.

 

Prohlášení Davida Matáska a Daniela Landy k chování účastníků koncertu z 1. 5. 1990, jejichž hajlování mělo za následek ukončení činnosti Orlíku (šlo asi o 800 lidí!).

Časopis Reflex (ze dne 3. 5. 1990)

Kamarádi, Skinheadi!
Situace je naprosto neudržitelná. To, co se odehrálo po koncertě Orlíku dne 1. 5. 1990, přesáhlo všechny meze. Napadáním turistů v centru Prahy dosáhnete pouze kriminalizování a obecného opovržení naším hnutím. Uvědomte si, že jste Češi a že pogromy v naší zemi nemají co dělat! Nejsme fašisti ani ortodoxní rasisti. Válkou s Romy a Vietnamci nahráváme komunistům na smeč. Zvláště teď, před volbami. Zakládejme si svoje spolky, choďme do hospod, poslouchejme svou muziku. Buďme zase Oi! Pojďme usměrnit "polistopadové hrdiny" v našich řadách. Uvědomte si, že hákový kříž nás opravdu nezajímá. A ty, které ano, pro ty máme dobrou radu: emigrujte k našim tupějším kolegům do NDR. Pokud se situace neuklidní, nebude skupina Orlík na nejbližších koncertech hrát. Mnoho lidí nás totiž považuje za iniciátory této války. Takže: 25. 5. 1990 ve Futuru nehrajeme!

ZA ORLÍK: DAVID MATÁSEK A DANIEL LANDA

 

5. kapitola: Diskografie

Miloš Frýba For President nebo jen krátce Oi! (1990)
Demise (1991)

Dále existuje řada koncertních nahrávek. Ty známější kolují po internetu, cenné jsou mezi sběrately.

Obrazek

 

Zdroj: Různé internetové stránky, není zaručena 100% pravdivost.

Foto: Archív