Martin Švec: Krize už máme za sebou
Bubeník Martin Švec je již dlouhá léta členem legendární punkové kapely Plexis. Parta okolo Petra Hoška vydala letos v červnu nové album Vohul to!, které bylo velmi pozitivně přijato posluchači a dokonce i kritikou.
"Malý hráčský chyby, nebo falše ve zpěvu jsme neřešili, snažili jsme se hlavně o tu přímočarost a syrovost," popisuje vznik alba Martin Švec, jenž hraje ještě v metalové kapele Egotrip. Vohul to! je šestá řadová deska Plexis, fanoušci na ni čekali dlouhých jedenáct let.
V červnu vám vyšlo nové album Vohul to!, které je podle mnohých jednoznačně nejlepší z vaší dosavadní tvorby. Souhlasíš s tímto názorem?
Samozřejmě, že nás těší, že se deska lidem líbí a i recenze jsou víceméně kladné. Asi už nikdo moc nepočítal s tím, že bychom ještě mohli nahrát nějaký prima písničky… Jestli můžu mluvit za sebe, tak mě se Vohul to! líbí. Nebudu mluvit o deskách Plexis, na kterých jsem nehrál, ale z těch tří řadových desek jsme na Vohul to! strávili určitě nejvíc času přípravou, zkoušením, řešili jsme třeba i malý detaily v písničkách a tak.
Dá se vůbec porovnávat právě s takovým debutem, kterým byl v roce 1990 Půlnoční rebel?
To bych si právě netroufal. Pro mnoho lidí je Půlnoční rebel kultem. Bylo po revoluci, ta doba byla úplně jiná, je to přeci jenom přes dvacet let. I já, když to hraji na koncertech, tak musím uznat, že ty písničky jsou strašně dobrý. Dneska jsme ale někde trochu jinde, chtěli jsme tu desku udělat svižnou, syrovou a to se, myslím, povedlo. Tu šťávu to snad má.
Takže jste v kapele s deskou spokojeni?
Spokojeni jsme. Je to první deska, na který hraji a kterou si sám pouštím třeba v autě. To se mi nikdy dřív nestalo. Jsme spokojeni i se zvukem. Nahrávání jsme měli bez mixu a masteringu hotový za šest dní, což je fajn, když si vezmeš, že třeba desku To jsme dělali měsíc. Velkou zásluhu na tom má taky zvukař Derek ze studia Faust, kde jsme nahrávali. Věděl přesně co dělá a moc mu děkujeme.
Jak vlastně probíhá samotné nahrávání u Plexis? Jste pečlivá kapela a potřebujete na všechno dostatek času, nebo se s tím nijak nemažete?
Ty písničky jsme měli vcelku připravený. Protože jsme s Petrem měli ty úrazy (pozn.: Petr Hošek měl zraněnou nohu, Martin Švec ruku), tak se nahrávání dokonce muselo posunout. Takže samotný nahrávání šlo s fortelem nám vlastním, jelikož bylo přesně daný co kde má být. Malý hráčský chyby, nebo falše ve zpěvu jsme neřešili, snažili jsme se hlavně o tu přímočarost a syrovost.
Vohul to! zakončilo tak zvanou "to" trilogii, jelikož předchozí alba se jmenují To a Už mi to kroutí nohy. Byl to úmysl, dát tam opět to slovo, nebo byly i jiné varianty na název?
V únoru jsme hráli v Táboře, druhý den po koncertě jsme seděli, jak už to tak bývá, v restauraci U Reinerů a vymýšleli názvy. Vohul to! navrhl myslím Petr. Nápad s trilogií následoval až potom. Ale ono to zas tak důležitý není, je to v podstatě blbost, že?
Fanoušci na album čekali dlouhých jedenáct let. Znamená to, že jste neměli nápady, nebo jste upřednostňovali koncertování?
Prostě jsme nezkoušeli, no. Měli jsme taky rok úplnou pauzu, kdy jsem si myslel, že už to dohromady snad nedáme. Pak jsme se zase pozvolna začali dávat dohromady a zkoušeli hrát. Asi od roku 2008 to zase fungovalo normálně, pak následovala Best Of deska a pak už jsme konečně začali dělat nový materiál. Ono nejde o nápady, ty máš v podstatě furt, ale nejdůležitější je se dokopat k tomu, že musíš pravidelně zkoušet a ty nápady nějak spojovat a dávat dohromady.
Zaznamenal jsi na sobě za tu dobu hráčský pokrok? Určitě ses hodně vyhrál.
Ale asi jo. Hrát na bubny mě baví a hraji už celkem dlouho, takže se to sem tam projeví.
Počítám, že u vás s většinou nápadů chodí sám Petr Hošek. Co ty a skládání, přispěl jsi na desku?
Petr je spíš přes texty, který dělal úplně sám. Jinak co se týká skládání, největší podíl je na Dušanovi Léblovi. Přes něj šlo v podstatě všechno, jelikož kytara je na to nejvhodnější nástroj. Takže když něco napadlo mě, zabrblal jsem to na hubu a Dušan to zahrál na kytaru. V podstatě někdo z nás tří přišel s nějakým nápadem na riff, ten jsme pak pilovali, udělala se k tomu sloka, pak se přemýšlelo o refrénu a tak dále. Když byl tenhle hrubý postup, tak tam Petr začal vymýšlet melodický linky a zpěv, kde pak zpíval třeba "oujé háuduju ádiéou jééé". Pak tomu dodělal text a bylo to.
Nedávno jste vypustili do světa videoklip k písni Krize. Zažíváte i v kapele nějaké menší či větší krize, nebo za ty roky máte tyhle problémy za sebou?
Už ne. Jsme přeci jen v téhle sestavě už šestnáct let. Jeden o druhým víme co udělá, co by se mu nemělo říkat a podobně. Sem tam se zvýší hlas, ale to je normální. Krize to není.
Vyplatí se v dnešní době vůbec ještě klipy točit?
Záleží na tom, na kolik peněz tě ten klip přijde. My nemáme prostředky na to, točit drahý videoklipy. Televize se na hudební pořady taky vyflákly, takže v podstatě ten klip pak nemáš šanci nikde vidět. Ale na druhou stranu je zase internet, na kterej dnes mladý lidi koukaj víc než na televizi. Takže jsme se dohodli, že za rozumný náklady ten obrazový doprovod písničky uděláme, i kdyby měl viset jenom na YouTube, nebo v nějaký internetový televizi.
Do konce roku máte spoustu koncertů, jeden dokonce i v Berlíně. Jak jste k tomu přišli?
To bylo přes Petra, domluvil to s jedním kámošem, co tam bydlí. Bude to 8. 10. ve Wild at Heart. Těch známých tam máme víc, taky se tam chystají i kamarádi z Prahy, takže to myslím bude povedená akce. Dokonce jsme chtěli pořádat autobusový zájezd, ale to jsme si rozmysleli, jelikož by šofér opustil autokar, než bychom opustili Čechy.
Určitě to nebude vaše premiéra v zahraničí, je to tak?
No, pár akcí jsme už v zahraničí odehráli. Právě v Německu, Maďarsku, Rakousku… Nejlepší bylo asi miniturné s německou kapelou Terrorgruppe. Měli v té době smlouvu u Epitaph, kluby byly narvaný, to bylo fajn.
Zajímavý bude i říjnový koncert v pražském Vagonu, kde oslavíte 27 let. Na co se můžou fanoušci těšit?
Hlavní bod bude křest DVD Antihero, což je takový medailon Petra Hoška. Potom asi připravíme nějaká překvapení. A možná přijde i kouzelník…
27 let je na kapelu už docela slušný věk. Vzpomeneš si, co jsi dělal, když Plexis vznikli?
To jsem byl nejspíš ve Velkých Přílepech na hřišti v bráně, hráli jsme dvojičky a já dostal jesle. Řvali na mě: "Švec, vypadni z tý brány, vole. Umíš hovno!" Na bubny jsem každopádně ještě nehrál.
Jak to vlastně momentálně máš, živí tě jen hraní?
Jen hraní mě neuživí, i když momentálně od jara jinou práci nemám. Musím si přivydělávat různými legálními způsoby.
Na závěr dostáváš tradiční otázku - co bys vzkázal čtenářům?
Čtenáři, díky za podporu Plexis. Poslouchejte dobrou muziku a říkejte lidem jenom pravdu. Lhářů už tady máme moc.
Martin je skvělej bubeník, hodnotí svého kolegu Áda Vitáček
Áda Vitáček byl vůbec prvním bubeníkem ve skupině Plexis. Nesmazatelně se zapsal do historie českého punku, jelikož se podílel na velmi úspěšném debutu Plexis, kterým byla deska Půlnoční rebel. Ta vyšla v roce 1990. Poté kapelu opustil. Martin Švec je jeden z jeho nástupců na bubenické židli. Co na Martina říká a jak se mu líbí nová deska Vohul to!?
O Martinovi: Martin je skvělej bubeník, kterej se neustále zlepšuje. Technicky velice zručnej, ale ne přeumělkovanej. Hraje lehce a přitom razantně. Mě se s ním hrálo skvěle. Když jsme hráli na dvoje bubny na výročním koncertě Plexis na Vltavský, tak jsme se předtím sešli dvakrát u nich ve zkušebně a ani jsme se nemuseli nějak moc trápit. Hrajeme podobně. Jen on je mladší a míň sklerotičtější, takže si na rozdíl ode mě všechny ty finty, co jsme si vymysleli, pamatoval. A je o dvacet čísel vyšší. (úsměv)
O desce Vohul to!: Já už to klukům říkal, je to po dlouhý době deska, která mě nesere a poslouchám ji i doma. A tam většinou neposlouchám nic. Ale dostal jsem od Petra Hoška vinyl a mám ho v gramofonu. Nejlepší jsou na celý desce bubny. Asi jsem postiženej. (úsměv) Kytara mi připadá, zejména ve vyhrávkách, dost vzadu, ale třeba to je účel. Petr zpívá jako vždycky. Když to srovnám s Rebelem, pochopitelně je v hlasu znát těch dvacet let. Ale on to vynahradí drivem, kterej je obdivuhodnej. Mě se Vohul to! fakt líbí. Po Rebelovi... (úsměv)
Autor: Jakub Malovaný
Foto: Tomáš Depress Smrčka, KaPr
