Jdi na obsah Jdi na menu
 


Olympic slaví 50 let! "Každé období mělo špatné a dobré skladby," tvrdí kompilátor Oldřich Zámostný

6. 11. 2012

Je to až k neuvěření, ale legendární skupina Olympic letos slaví 50 let své existence. Stejně jako britští The Rolling Stones. Fanoušci se můžou těšit na velké Modrá pyramida tour, které bude Olympic absolvovat společně s Českým národním symfonickým orchestrem. Série sedmi vystoupení začne 8. listopadu v Brně a skončí 1. prosince v pražské O2 Aréně.

01.jpg

Oldřich Zámostný

Ovšem už v létě Olympic mile potěšil své fanoušky, když vydal doslova mega kompilaci s názvem Olympic 50 - Hity, singly, rarity. Velkou měrou se na tomto díle podílel také kompilátor, archivář a letitý fanoušek kapely Oldřich Zámostný: "Pátrání po nahrávkách je běh na dlouhou trať. Příprava kompletu k padesátinám trvala zhruba půl roku."

Legendární Olympic letos slaví neuvěřitelných 50 let své existence. K tomuto významnému výročí vyšel v červnu komplet s názvem Olympic 50 - Hity, singly, rarity. Ty sám ses na něm velmi výrazně podílel jako kompilátor. Můžeš tohle dílo čtenářům nějak představit? Například, co obsahuje a jak je uspořádáno?
Je to výběr, který určitě potěší především skalní fanoušky, ale není samozřejmě určen jenom jim. Už název Hity, singly, rarity napovídá, co lze na tomto kompletu najít. Chtěli jsme udělat výběr mapující 50 let éry naší nejstarší kapely, ale nechtěli jsme moc opakovat to, co už mnohokrát vyšlo a je stále v prodeji. Proto jsme se hity snažili zařadit v alternativních verzích, když se například píseň natočila nejprve pro rozhlas nebo televizi a pak znovu na desky. Samozřejmě pokud byly takovéto verze k dispozici. Pak jsme zařadili poměrně dost nevydaných nahrávek, ať už studiových, nebo live záznamů. A celé je to různě doplněno výběrem ze singlů, které už kdysi na CD kompletně vyšly, ale obtížně se dnes shánějí. Komplet je rozdělený podle určitých zlomových milníků, kterými jsou odchod Jana Antonína Pacáka a příchod Jiřího Korna, konec střídání basistů završený příchodem Milana Brouma, konec tématických projektů Prázdniny na zemi, Ulice a Laboratoř, a přerušení koncertní činnosti kapely v letech 1993 - 1994. Myslím, že si na tomto výběru každý najde to své. Není tajemstvím, že celá olympická historie nebyla vždy jen úspěšná, že zvuk i styl skupiny se vyvíjel, že naproti hitům vznikaly písně ne moc povedené, a že Olympic nebyl vždy jen autorskou a pěveckou doménou Petra Jandy. To vše je skalnímu fanouškovi Olympiku známo. A i to jsme chtěli přiblížit všem posluchačům. Proto zde najdeme i několik písní Petra Hejduka a dalších bývalých členů. Poprvé se také v podobné kompilaci objevují písně z "posupraphonské" éry, kdy alba vycházela u vydavatelství Best I.A. Olympic hraje 50 let, což je ohromující časový úsek a každý z posluchačů v něm má to své období, kdy je poslouchal a to ostatní mu připadá slabší. Možná proto budou pro někoho některé nevydané rarity víc zajímavé a některé zas méně. Při tak širokém záběru se těžko vybírá, ale věřím, že obecně se komplet bude líbit.

Určitě se tahle pěti disková kompilace výrazně liší od Zlaté edice, kterou vydával Supraphon v předchozích letech, mám pravdu? Koneckonců, někteří fanoušci tyhle reedice alb Olympiku, doplněné o bonusy, úplně vřele nepřijali.
Zlatá edice se bohužel úplně nepovedla co do bonusů. Pochopitelně je skvělé, že všechna supraphonská řadová česky zpívaná alba vyšla v remasterované podobě, ale podle názvu Zlatá edice především skalní fanoušci očekávali bonusy právě v podobě raritních nahrávek. Na celých třinácti CD se dočkali jen dvou, jinak je kolekce doplněna především o předtím již vydané singlové nahrávky z období kolem daného alba a později ne moc koncepčně vybírané kousky z alb, která do Zlaté edice zařazena nebyla - Rokenrol, Jako zamlada. Sem tam se vloudily i nějaké faktické chybičky v bookletech, ale nutno přiznat, že i nám se do onoho nového kompletu pár chyb vloudilo, ty jsme při dolisu opravili. On byl s bonusy v době vydání Zlaté edice zkrátka problém, protože tehdy prostě nebyly k dispozici. Systematickým vyhledáváním, například v soukromých sbírkách, se nikdo nezabýval, tuhle práci jsem vlastně nastartoval až já s několika dalšími fanoušky, tak trošku na popud Zlaté edice. První vlaštovka s raritami se objevila po skončení vydávání Zlaté edice, kdy Supraphon vydal komplet 14CD. Box, kam zařadil znovu všechna alba, ale už bez sporných bonusů, tedy pouze samotná, přidal kompletní live LP Olympic v Lucerně a právě první CD Rarity, kde se objevilo prvních několik nevydaných nahrávek.

03.jpg

Petr Janda

Jak dlouho trvalo pátrání po raritách a samotná příprava výročního "balíčku"?
Pátrání po nahrávkách je běh na dlouhou trať. Začneš v oficiálních archívech, tedy Supraphon, rozhlas, televize, archív Petra Jandy i bývalých členů, pak zkoušíš kontaktovat různé sběratele a fanoušky, a tak nějak postupně se to schází. Takže těžko říct, jak dlouho trvalo pátrání, to bylo průběžné a nikoliv cílené k nějakému konkrétnímu projektu. Příprava kompletu k padesátinám trvala zhruba půl roku. Je to postupné, ale rozhodně to nedělám jen já. Poměrně aktivně se tomu věnujeme asi čtyři a občas se ozve i nějaký sběratel sám. Málokdy to vlastně je, že bychom šli po něčem konkrétním, téměř vždy z toho bylo překvapení. A někdy pořádné.

Zasahovala do výběru písní kapela? Počítám, že většinu věcí jsi prodiskutovával alespoň s Petrem Jandou.
Všechno jsem probíral s Petrem Jandou, ale občas bylo potřeba se obrátit i na ostatní nebo bývalé členy. To ale spíš výjimečně, tím hlavním byl Petr. Taky je kapelník a zřejmě mnohé překvapí, že si za celou tu éru skoro všechno pamatuje. Jakmile jsme začali probírat nějaké období, vždycky si hned vzpomněl na různé historky. Většinou mu vzpomínky naskočily s konkrétní písničkou, fotkou, anebo jen se složením kapely. Velkým zdrojem byl jeho zvukový archív, kde jsme našli několik koncertů i studiových nahrávek včetně základů.

Byla nějaká píseň, kterou si dejme tomu na výročním kompletu Petr Janda nepřál, ať už z jakéhokoliv důvodu?
Ne, to nenastalo. U některých věcí Petra Hejduka jsem si nebyl jistý, zda je Petr bude chtít, ale bere to tak, že jde o výběr mapující historii, takže jsme je tam zařadili, protože to zkrátka kus historie kapely taky je.

04.jpg

Milan Broum

Můžeš prozradit, zda Olympic chystá ještě další překvapení pro fanoušky, když se dožívá toho půlstoletí? I tak už toho bylo ale dost. Zmiňme například jedinečné koncerty ve Futuru, Retro koncerty, ze kterých vznikly unikátní záznamy, nyní vyšla kniha…
Nic konkrétního podobného typu se zatím nechystá, protože se Olympic plně věnuje přípravám na to hlavní turné k padesátému výročí. Ale pěvně doufám, že až se ten hlavní nápor kolem padesátky uklidní, tak se snad Olympic vrátí do Malostranské besedy a ještě se nějakých retro koncertů dočkáme. Tam to bylo opravdu nádherné.

Vzpomeneš si na dobu, kdys slyšel o Olympiku vůbec poprvé?
Úplně poprvé to nevím, ale intenzivně jsem je začal vnímat někdy kolem jejich dvacátého výročí. To jsem o nich už samozřejmě dávno věděl, ale od té doby je to srdeční záležitost.

A vybaví se ti první osobní setkání s kapelou?
Přesně asi ne. Tuším někdy kolem Laboratoře na autogramiádě po koncertě.

Kdybys měl složit TOP sestavu Olympiku a mohl sis vybrat ze všech muzikantů, kteří kapelou za těch 50 let prošli, jak by to vypadalo?
To bych asi nedokázal, protože každá sestava měla svůj určitý styl a byla jedinečná. Když si vezmeš třeba po odchodu Pacáka, když začali Petr Hejduk s Jirkou Kornem hrát Želvu a Dynamit, tak to znělo dost jinak. To samý po odchodu Hejduka. Současná "mladá" parta hraje Osmý den a Jasnou zprávu taky jinak. Takže bych to dohromady nemíchal. Spíš jsem hrozně rád, že jsme mohli díky zmíněným Retro koncertům zas slyšet staré věci zahrané a zazpívané právě těmi bývalými členy - Ikarus blues nebo Bláznivýho Kikiho s Láďou Kleinem, Svatojánský happening a Jen Bůh ví s Pavlem Chrastinou, Anděla s Janem "Papírkem" Hauserem a hlavně zažít Únos s Jirkou Kornem a Ringo Čecha s Olympikem za bicíma, jak hraje Mary. To jsou opravdu zážitky. Není třeba dodávat, jak moc chybí Jeňýk Pacák, Hajdy (pozn.: Petr Hejduk), Béda (pozn.: Miroslav Berka) a Miki Volek.

05.jpg

Jiří Valenta

V současné době zastáváš u Olympiku funkci archiváře, je to tak? Shromažďuješ materiály a staráš se o to, aby byly pěkně zachovány. Jak ses k tomuto koníčku dostal?
Já bych to funkcí určitě nenazýval, taky to není nic oficiálního. Celé to nějak vyplynulo ze spolupráce s agenturou Best I.A. Pár věcí jsem jim připravil a když se ukázalo, že o historii Olympiku něco vím, tak mě občas požádali o výpomoc. Petr neměl svůj archív nijak systematicky uspořádaný a ani nemá čas se tomu věnovat. Takže jsme se s kolegou Jindřichem Šourem nabídli a archív trošku přerovnali. Ovšem je to běh na dlouhou trať, zatím jsme udělali to nejnutnější - desky a většinu fotek. Co šlo, to jsme digitalizovali, ale je toho obrovské kvantum. Bohužel už Petrův archív není kompletní, protože občas si někdo něco půjčil a nevrátil, něco se zničilo při povodních v roce 2002, kdy bylo vyplaveno sídlo agentury. Ale i tak jsou tam poklady, které by potěšily oko nejednoho fanouška. To samozřejmě mluvím jen o archivu fotek, zvukový archív je zatím ještě z části pole neprobádané, i když už nejedna perlička vyplavala na povrch, což je patrné už ze zmíněného výběru Olympic 50 - Hity, singly, rartity.

Dá se říct, kolik materiálu už Olympic ve svém archívu má? Je vůbec reálné, aby si jej měl možnost obyčejný smrtelník prohlédnout a poslechnout?
Těžko odhadnout. Hlavně to není archív Olympiku, ale Petra Jandy. Další materiály mají ostatní členové skupiny, současní i bývalí. A něco z materiálů nežijících členů je už v Muzeu populární hudby.

Také pořádáš, ve spolupráci s pražským kinem MAT, srazy fanoušků. Jak takové srazy věrných příznivců naší nejstarší rockové kapely probíhají? Co je jejich náplní?
Probíhají hodně neformálně. Snažíme se dát si na každý sraz nějaké téma a toho se lehce přidržujeme. Scházíme se o svátcích, kdy je sál kina MAT k dispozici, což se zase nehodí každému, ale několik se nás přece jen sejde. Začínáme v poledne, kdy se scházíme v předsálí kina, kde je restaurace. Tam pokecáme co je kde nového, a pak se přesuneme do samotného sálu, kde začne jakási "oficiální" část. Jde o to, že si pustíme pár věcí k danému tématu, nějaké nahrávky nebo archívní videa, což trvá různě dlouho. Mezitím přicházejí opozdilci a odcházejí ti, co přišli aspoň na skok a po skončení se přesuneme opět do předsálí nebo do salonku, kde zase klábosíme. Fanoušci se vzájemně osobně poznají, každý něčím přispěje a kolikrát z toho vznikne třeba i nějaký nový archívní úlovek.

06.jpg

Milan Peroutka

Které historické období kapely máš ty sám nejraději?
Určitě je to sestava Janda - Berka - Hejduk - Broum. Tento Olympic jsem začal intenzivně vnímat jako první, takže z toho důvodu je mám asi nejradši. Tak to má každý. A taky to samozřejmě bylo složení, které zažilo nejslavnější období kapely, tehdy je znala opravdu celá republika. Jenže tahle jmenovaná sestava už nic nového nestvoří a já bych přece jen ještě rád nějaké olympické novinky slyšel.

Je naopak nějaké období, které z pohledu fanouška považuješ za průšvih?
Nedá se to určit jako nějaké konkrétní období. Dlouho se tradovalo, že špatné období bylo třeba s Kornem. Ale když se připravoval Retro koncert z této doby, tak najednou člověk zjišťuje, že tam jsou i výborné věci. Znovuobjevená Vůně benzínu se hraje na koncertě dodnes. To samé platí pro následují období, když Korn odešel. V sedmdesátých letech rock moc nefrčel a asi lidi nezajímal tak, jako dneska. Takže když chtěla kapela fungovat, musela se trošku přizpůsobit zájmu posluchačů. Každé období mělo špatné a dobré skladby, ale je fakt, že polovina sedmdesátých let má těch slabších nejvíc.

Máš ještě nějaké nesplněné přání, týkající se nestárnoucího Olympiku?
Mně se během posledního roku splnilo hodně nesplněných přání. Ale přál bych si, aby se lidi o Olympic nepřestávali zajímat, aby se jim pořád líbil. A abychom ještě našli dost kvalitních raritních nahrávek, které by vydaly zase na nějaké další CD.

02.jpg

Olympic vzkazuje: My už jiný nebudem!

 

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Archív Olympiku, Bohumil Starý, denik.cz

 
 

Portrét