Tomáš Řepka: Když chce člověk pomáhat, média k tomu nepotřebuje
Národ o něm hodně diskutuje. Jedni ho obdivují, druzí jej nenávidí. Tomáš Řepka ale stále patří k nejlepším českým fotbalistům současnosti. A to i přes své občasné "blikance", kterými si vytvořil pověst rebela.
Ovšem zdaleka to tak není. Jakmile zápas skončí, emoce jdou stranou. Sparťanský kapitán se angažuje i v řadě projektů, mimo jiné podpořil nadaci "Rakovina věc veřejná". A ve svém nabitém programu si našel chvilku, aby poskytl tenhle rozhovor.
Co pro tebe znamená Sparta?
Je to srdcová záležitost.
To je poznat na první pohled. Dokážeš si představit, že by jsi nyní v české lize oblékal jiný dres, než ten sparťanský?
Ne.
Jedna věc je jistá. Určitě ne sešívaný. Lépe řečeno, slávistický.
To stoprocentně ne!
Přesto to vypadá, že ti naše hlavní město přirostlo k srdci, je to tak?
Ano, přirostlo. Mám zde zázemí a děti.
Zamiloval jsi si Prahu i z historického hlediska? Zajímáš se o historii?
V rámci možností ano.
Pro sparťanské fanoušky jsi modla. Dávají se s tebou do řeči na ulici?
Ano.
Je ti popularita příjemná? Přece jen, veřejnost o tobě hodně diskutuje. Jsi vidět.
Prvních pět let mi příjemná byla. V současné době, jak kdy.
V týmu patříš mezi nejzkušenější hráče, nosíš kapitánskou pásku. Co práce kapitána obnáší?
Musí motivovat a stmelovat tým. Jsem komunikační článek mezi týmem, trenérem a vedením.
Na hřišti mnohdy působíš hrůzostrašně. Co na sebe říkáš, když se zpětně vidíš v televizi pod vlivem emocí?
Pokaždé se přesvědčím, že hraji naplno.
Dokážeš pro vítězství svého týmu udělat opravdu cokoliv?
Cokoliv, kromě nefér hry. Tu určitě ne.
Fotbal hraješ již řadu let, působil jsi také v zahraničí. Jak ale vzpomínáš na úplné začátky?
Fotbal hraji od dětství. Je pěkné mít práci, která je současně i koníček.
Vracíš se ještě na Zlínsko, kde jsi se narodil?
Ano a rád.
Jaký jsi byl student? Vzpomínáš rád na školní léta?
Ano, byla to bezstarostná doba.
Pět let jsi hrál za Baník Ostrava. Jaké to pro tebe je, když tam teď přijedeš a lidé na tebe křičí? Zkrátka, snaží se tě vyprovokovat.
Je to soupeř, ale i můj začátek. Vždy je to motivace.
Před sezónou jsi prohlásil, že konec kariéry bude tvá polosmrt. Plánuješ v budoucnu u fotbalu zůstat, alespoň jako trenér?
U fotbalu určitě zůstanu. Co přesně bude, uvidíme.
Své bohaté zkušenosti předáváš mladým nadějím už nyní, když pořádáš fotbalové kempy. Kde vznikl tenhle nápad?
Vymysleli jsme to společně s kamarádem. A hlavně, mám syna. To byla ta motivace.
Kempy mají velmi pozitivní ohlasy. Účastníš se jich i ty osobně? Můžou si třeba kluci proti tobě zahrát?
Samozřejmě. Proto to dělám.
Tím ale tvůj výčet aktivit nekončí. Podpořil jsi také nadaci "Rakovina věc veřejná". Co tě k tomu přimělo?
Oslovila mě patronka nadace Vlaďka Erbová. Sešel jsem se s lidmi z nadace a projekt se mi moc líbil. Roky už pomáhám i jiným projektům. Nikde to nezveřejňuji, protože když chce člověk pomáhat, vždy k tomu média nepotřebuje.
A přesto budou někteří lidé vykládat, že jsi hulvát, surovec a neurvalec. Mrzí tě takové řeči?
Člověk se všem lidem nezavděčí. To ani nejde.
Co považuješ za svůj největší životní úspěch?
To, že mám dvě zdravé děti.
Teď opusťme tvou práci. Co děláš ve volném čase? Jaké jsou tvé koníčky?
Věnuji se dětem.
Na první pohled je vidět, že tě okouzlila tetování. Můžeš prozradit, kolik jich vlastně máš?
Mám je na sedmi místech těla.
Plánuješ už další?
Ano.
Jakou máš rád muziku? Co u tebe najdeme za desky?
Hlavně rock.
Vzpomeneš si na poslední koncert, který jsi navštívil?
Z časových důvodů na koncerty bohužel nechodím.
Mimochodem, jaká hudba vám hraje v kabině?
No, když přinesu CD, tak jej pustíme. A nebo přinese někdo jiný.
Co říká Tomáš Řepka na přední české hudební interprety?
Jaký má názor na českou hudební špičku, kterou tvoří například skupiny Tři sestry, Kabát, Olympic, Chinaski, Divokej Bill a nebo zpěvák Daniel Landa?
"Jsou to všechno interpreti, kteří něco dokázali. Rád si je poslechnu."
Autor: Jakub Malovaný
Foto: www.sparta.cz
