Archivní stránky kulturního žurnalisty Jakuba Malovaného

Lídr Tří sester Lou Fanánek Hagen (43) a jeho syn Mikoláš Moravec (22) mají spoustu společného. Například, oba jsou hudebními nadšenci. Shodnou se spolu na výběru muziky? Se svými odpověďmi neměli žádný problém, ochotně odpovídali a hezky se doplňovali. Půjde Mikoláš ve stopách svého táty?

Vzniklo unikátní a velmi zajímavé povídání. Dalším z jejich společných znaků je láska k obci Jevany, kde žijí. "V zimě je to peklo, všude závěje, hrozí umrznutí cestou z hospody, ale jaro, léto nemá chybu," shodují se s úsměvem.

Za pár dní začíná koncertní sezóna. Mikoláši, půjdeš se podívat na Tři sestry?
Mikoláš: Nejspíš jo. Tátu občas vozím, když pije (úsměv). Přeci jen, trochu se na koncertě napít, to k tomu patří. Ale jinak sám od sebe bych asi nešel.

Proč?
Mikoláš: Nejspíš díky tomu, že můžu jít kdykoliv.
Fanánek: Párkrát byl, několikrát mě na koncert vezl, takže to už asi docela zná.

Hudba Sester tě nebere?
Mikoláš: Neříkám, že je špatná. Mají spoustu pecek, které vždy rád slyším, ale že bych ji sám vyhledával? To ne. Nezapomeň, že to mám doma odmala.
Fanánek: Mikoláš má jiný kapely.

Mimochodem, ty jsi se také podílel na albu Soubor kreténů, že? O co přesně šlo?
Mikoláš: Já v tom mám pěknej bordel. Těch alb mají moc. Vím, že jsem zpíval v písničce Kostičky, ta bude asi z těch Kreténů (pozn.: není, je z alba Do Evropy nechceme!). Byla tam prostě parta dětí a mezi nimi i já, takový dětský sbor. A teď nevím, jestli jsem náhodou nezpíval i v písničce Lepší časy (pozn.: z alba Zlatí hoši). Opravdu si nejsem jistej.
Fanánek: Na Souboru kreténů si taky nejsem jistý, jestli to nebyl bratr Dan. Ten rovněž zpíval ve sboru při nahrávce Lepších časů, ale v klipu hraje Mikoláš mne, tedy zpěváka.

Dobře, ale určitě se najde alespoň jedno "sesterské" album, které tě, Mikoláši, dostane.
Mikoláš: Fakt ne, já navíc hodnotím spíš jednotlivé songy, než alba. Dostanou mě vlastně jen dvě písničky. Ale kolikrát slyším nějakou, pro mě neznámou, chytne mě, jen si potom nevzpomenu na název.

Kterou vaši desku, považuješ, Fanánku, za nejlepší?
Fanánek: Teď zrovna Lázničky. Vyjde v březnu a máme z ní kolektivně dobrý pocit. Snad ho budou mít i koncoví uživatelé.

Vracíš se vůbec někdy k vašim prvním deskám? Mnoho fanoušků považuje právě ty staré alba za nejlepší.
Fanánek: My z nich pravidelně hrajeme evergreeny jako je Kovárna nebo AIDS, jinak je to obrázek z úplně jiný doby, já je za nejlepší nepovažuji. Tím nemyslím, že jsou špatné, ale teď bych nedokázal tak zpívat a takovým způsobem psát texty. Je to vývoj.

Čas od času máte na albu nějakého hosta. Je to určitě příjemné zpestření. Můžeš prozradit, jak došlo například k propojení Tří sester a lídra Olympicu Petra Jandy v písničce Krámy?
Fanánek: Nahrávali jsme u něj ve studiu na Propasti a tak se to přímo nabízelo. Jinak nahrál třeba kytaru do Dá dá dá, která byla nečekaně technicky obtížná.

Vraťme se k vám. Shodnete se spolu na výběru hudby, třeba právě doma?
Fanánek: Něco se mi tu a tam líbí, když to z chodby zaslechnu, ale je pravda, že na domácích sedáncích na terase si rád pouštím naprostý oldschooly, jako Jesus Christ Superstar, takže to Mikoláše asi moc nebere.
Mikoláš: No, tak já myslím, že ani jeden ti nebudeme lhát (smích). Je to tak. Že mě nebere Jesus Christ Superstar je pravda. Na druhou stranu jsem opravdu "hudební úchyl", tudíž je málo věcí, které bych si nezkusil poslechnout. Z toho, co poslouchám, má táta rád třeba System Of A Down, nejen hudebně, ale i pro jejich původ. Jinak si myslím, že táta, stejně jako já, spíš upřednostní písničku, než interpreta. A co se týče chodby (opět smích), táta má hudbu v uších neustále, takže je rád za každé ticho.

A oldschool ti nic neříká?
Mikoláš: Jo, ale spíš Joy Divison, Pixies, The Police nebo Jimi Hendrix. A oldchool je pro mě i Soundgarden.

Zmínili jste muzikál Jesus Christ Superstar. Fanánku, ty jsi také napsal spoustu povedených libret k muzikálům, jak probíhá taková tvorba? Musíš se nějak speciálně připravovat?
Fanánek: Musím o tématu něco vědět. Co jenom tuším, nastuduji v knihovně.

Je to těžší, než psát pro Tři sestry?
Fanánek: Je to jiné, než pro Sestry. Nemůžu tak přímočaře volit slova, ale zase nemusím klenout dějový oblouk v rozsahu tří minut. Můžu udělat detailní text, jelikož hrdinovy souvislosti a charakterové rysy známe z ostatních písní v celé kompozici.

Jaký je tvůj vztah k muzikálům, Mikoláši? Byl jsi se podívat na některém, kde spolupracoval táta?
Mikoláš: Dřív jsem se o to vůbec nezajímal, ale když jsem byl na Třech mušketýrech a potom na Golemovi, zjistil jsem, že je to něco velikého. Veliký umělecký projekt. I teď si občas říkám, že by to chtělo zase na nějaký zajít.

Fanánku, jednou si zmínil, že máš rád kapelu Buty, je to tak?
Fanánek: Buty mám rád. Je to v něčem úplně jiné než Sestry, ale prostě mi to vyhovuje.

Jak se vám třeba líbí hudba Daniela Landy?
Mikoláš: Budu se opakovat. Neberu celého Landu, ale některé písničky jsou dobrý. Líbí se mi třeba Ona.
Fanánek: Daniel Landa je šikula. Vždycky překvapí nějakým mírným posunem, ale vždycky z toho jde mega charisma a síla. Některé texty by byly až k smíchu patetické, kdyby je zazpíval kdokoliv jiný.
Mikoláš: Navíc, když jsem byl malej a jezdil jako sedmiletej kluk do ozdravovny na hory, měl jsem jeho dvě kazety a furt je poslouchal dokola. Takže se dá říct, že sem na něm vyrostl. Ale takových interpretů je víc, jako třeba Mike Oldfield, Queen, Janis Joplin a mnoho, mnoho dalších. Odvíjelo se to vlastně od toho, co měli naši doma a sem jim, tak nějak, vděčnej za to, co poslouchali (úsměv).

Mikoláši, máš v plánu jít ve stopách táty, tedy dělat hudbu? Nebo jdeš úplně jiným směrem?
Mikoláš: Ne tak úplně, ale hudbu bych dělat chtěl. Táta je také inženýr a přitom velice produktivní textař. Skládat texty mi problém nedělá, ale unešenej sem více ze samotné hudby a určitých hudebních prvků. Založil jsem už několik kapel, který nešlapaly, ale teď už to vypadá dobře. Jenže myšlenka vydělávat v naší republice hudbou je dost frustrující. Není to jednoduchý.

Jak vypadá tvůj život teď?
Mikoláš: Mám holku, chodím do práce a do toho ta kapela. Někteří kluci maj času habaděj a neustále mi píšou, kdy bude další zkouška, což je na jednu stranu dobře. Jenže někdy mám problém se normálně vyspat nebo najíst.
Fanánek: Živit se hudbou je nelehké a nedovedu si to u něj dost dobře představit, ale to jsem neuměl ani u sebe. Nezbývá, než počkat, kam se to vyvine.

Co považuješ, Mikoláši, za svůj dosavadní životní úspěch?
Mikoláš: Můj dosavadní životní úspěch? Těžko říct, to záleží na tom, jaký má kdo hodnoty. Někdo by mohl říct maturita, někdo zase úspěch v nějaké soutěži, či sportu. Já nějakej velkej životní úspěch zatím neměl. Taky záleží na tom, jaký máš sny a cíle. Třeba můj sen je mít kolem pětatřiceti šťastnou rodinu, šťastnou ženu, zázemí a tvořit hudbu, kterou když si někdo poslechne, tak z toho ucítí energii a pocit, který jsem do toho vložil. Takže můj úspěch je asi to, že mám teď holku, kterou chci.

Fanánek vydal v roce 2008 zajímavou sólovku s názvem Jevany. Opravdu se vám v té obci tak skvěle žije?
Mikoláš: Jo! (smích) Jediný, co mě tam omezuje, je zmeškaný autobus.
Fanánek: Vyrůstal jsem tam, celkově mám ten kraj rád. Teď v zimě je to peklo, všude závěje, hrozí umrznutí cestou z hospody, ale jaro, léto nemá chybu!
Mikoláš: Do mejch deseti let jsme bydleli v Praze, ale já jsem šťastnej, že jsem svou pubertu prožil v Jevanech. Přijet z Prahy do Jevan, to je jako dostat se z pekla do ráje. I když já většinu svýho času trávím v Říčanech. Takový ty věci, jako první chlastání, první tráva a podobný zvrhlosti, to jsem zažil v Jevanech. V Praze by to byl docela risk. Je tam všechno o hubu a taky o tom, jaký lidi potkáš. Na vesnici nejsou lidé tolik zkažení. My jsme to tu v partě prožívali všechno stejně, nikdo nebyl napřed.

Nemůžu se tě, Fanánku, nezeptat na Rumunsko. Tvá láska k téhle zemi se také promítla na desku Jevany. Plánuješ letos opět projížďku po tamních horách?
Fanánek: Doufám, že ano. Ale v plánu máme i poznávací výlet do Albánie. Někdo na motorkách, já autem, protože do off roadu na motorce se s tou nohou necítím.

Pánové, co vy a sport? Věnuješ se nějakému, Mikoláši?
Mikoláš: Už ne. Hrál jsem fotbal. Asi ve druhé, třetí třídě jsem začínal v Motorletu, potom jsem byl v Kostelci, v SK Umbro Říčany. A na střední jsem byl na fotbalové akademii, mezi kluky, kteří teď hrají v nároďáku do 22 let. Jestli znáš třeba Lukáše Váchu nebo Marka Štěcha, tak chodili, tuším, o rok níž. Právě na akademii jsem si uvědomil, že nechci žít jako oni. Měl jsem každý ráno dvě hodiny trénink, potom jsem měl třikrát týdně trénink za Říčany, o víkendu dva zápasy za Říčany. Bylo nás málo, proto za mladší i starší dorost hráli ti samí kluci. Jo a občas jsem hrával načerno za Vyžlovku. Fyzicky jsem to snášel, ale určitě mě to nenaplňovalo a také jsem věděl, že jsem na té škole omylem. Potom jsem odešel.

Takže bohatá kariéra, co?
Mikoláš: Ale to je jen fotbal. Jinak jsem třeba jezdil za USK, asi dva nebo tři roky, v kajaku. Dělal jsem toho hodně, ale vždycky jen chvilku. Třeba nedávno jsem se snažil chodit do Muay-Thai, ale prostě nestíhám.

Ty jsi, Fanánku, také ve školních letech hrál fotbal, že?
Fanánek: Hrál, ale hrozně špatně.

Jinak je známo, že rád navštěvuješ posilovnu. Najde se ještě něco?
Fanánek: Posilovna je nutná korekce lenosti a stravovacích návyků, ale už mám závislost na cvičení a dělá mi to dobře. Jinak rád jezdím na kole, ale jen krátké úseky po okolí Jevan, taky jako součást udržování jakés takés formy.

Sledujete právě probíhající olympiádu ve Vancouveru? Co říkáte na zlatý výkon Martiny Sáblíkové v rychlobruslení?
Fanánek: Martinu jsem neviděl, ale je šikovná! Ovšem předchozí závody ukázaly, že to asi dopadne takto. Včera jsem viděl hokejisty, asi u toho zůstane, jinak nic sledovat nebudu, některé vysílací časy jsou dost příšerné.
Mikoláš: Také se budu snažit sledovat hokej.

Věříte tedy, že hokejisté vybojují medaili?
Fanánek: Nevsadil bych na to, ale věřím!
Mikoláš: Doufám, že jo! (smích) Byla by to trefná facka Rusku i Kanadě za to, jak oslavují sami sebe. Ale myslím si, že je to tak padesát na padesát. Je to hodně o štěstí, o pár momentech. Klidně můžeme vypadnout hned ve čtvrtfinále a klidně můžeme vyhrát 5:0 ve finále. Možné je prostě všechno.

Závěrečná otázka bude netradiční. Na co byste se zeptali jeden druhého, kdyby jste byli v roli "novináře"?
Mikoláš: No, ty brďo. Ok, vžiji se do tebe (smích). Jedna možnost je, že se zamyslím pouze na odvětví hudebního průmyslu a to, jak je táta známej. To bych se asi zeptal: Na čem právě pracuješ, co se muzikálů, Tří sester nebo Synů výčepu týče? Ale také se do tebe můžu vžít takhle – ptám se, jako fanoušek svého oblíbeného interpreta: Jaké konkrétní písničky ti nejvíce změnily život?
Fanánek: Dělám texty k písničkové pohádce, hudbu dělá Renda Rypar a je to celé dost zajímavé. Sestry dokončily CD Lázničky a Synové výčepu budou mít v březnu pár koncertů a možná se i objeví nějaké nahrávky, protože asi tři písničky už máme ze studia nahrané. No a já bych se Mikoláše zeptal, jaké má plány, jakožto kytarista, se svým souborem?
Mikoláš: Bližší plán je následující – během léta první koncerty. No a ten hlavní plán – živit se hudbou, buď v kapele nebo třeba jen jako skladatel.

(Velké poděkování patří Fanánkovi, protože bez něj by to byl úplně jiný rozhovor.)

Autor: Jakub Malovaný

Foto: www.trisestry.cz, archív Mikoláše Moravce