Jaroušek: Vždycky jsem byl takový hudební prostitut
Když se řekne Martin Roušar, mnozí nevědí o koho jde. Jakmile se ale použije jeho přezdívka Jaroušek, fanoušci mají jasno. Je to velký showman, ovládající dechové nástroje ve skupinách Tři sestry a M.Z.H.
Jarouška nelze na žádném koncertě přehlédnout. Kromě toho, že roztleskává davy fanoušků a přináší zvuk saxofonu či klarinetu, také vymýšlí všelijaké pódiové scénky s houslistou Františkem Kacafírkem. "Stačí, když v zákulisí najdeme nějaké štafle nebo kulisu," směje se.
Jak jsi prožil Vánoce? Co jsi našel pod stromečkem?
Vánoce už delší dobu příliš neprožívám. Doznívaly ve mě pouze dojmy z povedeného vánočního koncertu Tří sester a mezi svátky jsme dvakrát hráli s M.Z.H, kde to tu vánoční atmosféru mělo. Pod stromečkem samozřejmě nechyběl fernítek, který je nadevše.
Tři sestry mají nyní zaslouženou pauzu. Do koncertního maratónu se tedy ponoříte až v březnu. Nenudíš se?
Abych řekl pravdu, já bych mohl hrát pořád. Pauzy nemám rád. Naštěstí kluci z M.Z.H chtějí také hrát, tudíž pár koncertíků bude i do března.
Jak si tedy plníš volný čas? Jsi například příznivcem zimních sportů?
Nejsem příznivcem jakéhokoliv sportu. Tím se s Kácou (pozn.: František Kacafírek, houslista Tří sester) asi odlišujeme od zbytku souboru. Hory pro mě znamenají nechat lyže opřený v koutě a věnovat se teplým alkoholickým nápojům na horské chatě. Tak si představuji ideální zimní dovču.
Celý minulý rok probíhaly oslavy 25 let Tří sester. Kromě tradičního Gambrinus tour, které se koná v létě, proběhlo i podzimní halové turné Bratia a Sestry tour. Jak jsi si to všechno užíval? Byl ten rok výjimečný?
Minulý rok pro mě byl po všech stránkách výjimečně úspěšný. Připomenu k tomu i nahrání a vydání desky Lázničky. Závěr roku a turné s Horkýže Slíže bylo opravdu skvělé.
Fanánek hodnotil podzimní šňůru s Horkýže slíže, jako jednu z nejlepších vůbec. Jak ji vnímáš ty?
Nevím co se stalo, mám rád kluky z Billů i takřka vrstevníky z Visáčů, ale letos s Horkýžema nastala nějaká zvláštní pohodička a bylo to znát na pódiu i v šatně. S Horkýžema jsme si hned od prvního koncertu padli do oka. Celé turné mi přišlo jako jeden velký mejdan.
Navíc hraješ také se zmiňovanými M.Z.H., což znamená, že na letním turné mnohdy dohraješ jeden koncert a hned pokračuješ, jelikož M.Z.H. dělají předkapelu právě Sestrám. Jak to zvládáš?
Tři hodiny na pódiu mi až tak velkej problém nedělají. Beru to, jako rozcvičení na Sestry. Jen se toho nedá tolik vypít.
Přikláníš se taktéž k venkovnímu hraní, nebo ti haly a kulturáky nevadí?
Já to mám vyrovnaný. Koncem léta se už těším do kulturáků a naopak v dubnu se už nemůžu dočkat fesťáků.
Celé sesterské oslavy vygradovaly 22. prosince v pražské Tesla aréně, kde jste odehráli 50 písniček a v zádech jste měli i orchestr a sbor Hudebního divadla v Karlíně. Počítám, že to bylo hodně náročné?
Obdivoval jsem především pana dirigenta, že to stádo muzikantů ukočíroval. Byl to opravdu maratón, ale já si ho užíval.
Jak probíhaly přípravy?
Co se týče kapely, tak všechny songy se už někdy na koncertě hrály. Stačilo je jen oprášit a myslím, že jsme měli tak dvě zkoušky. Zkouška s orchestrem proběhla v Hudebním divadle v Karlíně, dva dny před koncertem. A trochu jsme se trápili, dát to dohromady. Nakonec to ale vyšlo fakt skvěle.
A co samotný koncert? Můžeš ho trošku přiblížit těm, kteří neměli možnost se zúčastnit?
Myslím, že pro diváky to byl docela masakr. Už jen vydržet šest hodin muziky. Fanoušci byli fakt výborný a prakticky celou tu dobu řádili a užívali si to. Jsem zvědavej na DVD, ta atmosféra tam určitě bude vidět.
Propojení Tří sester a orchestru je opravdu zajímavé. Je reálné, že se jej fanoušci ještě někdy dočkají?
Vzhledem k tomu, že s námi tento orchestr hrál i před pěti lety, myslím, že už to začíná být tradicí. Je to ale spíš otázka na Magora (pozn.: baskytarista a kapelník Tří sester).
Byl to pro tebe zatím nejlepší odehraný koncert, nebo máš na prvním místě nějaký jiný?
Já si užívám skoro všechny koncerty. Je to o pocitu, ale samozřejmě, když za mnou burácí velkej orchestr, tak je to super.
Na pódiu působíš jako velký showman, všemožně burcuješ fanoušky. Známé jsou i vaše humorné scénky, které provádíte právě s Kácou. Kde je vymýšlíte? Jde o čistou improvizaci?
Víme jen, na které písničky se můžeme urvat. Ale většinou nás napadají ty voloviny rovnou. Někdy stačí, že v zákulisí najdeme nějakou proprietu, tu štafle nebo kulisu.
Jak trávíš poslední chvíle před samotným koncertem? Soustředíš se, máš nějaké rituály, nebo to bereš úplně normálně?
Před koncertem si nikdy nezapomenu dát prcka ferneta s Magorem a Fanánkem. Bez toho na pódium nelezu.
Máš ještě před nástupem na plac trému?
Trému ne. Ale takový příjemný mrazení, jako když jdeš na první rande.
Jaké byly tvé začátky? Působil jsi vždy v rockových skupinách?
Já jsem byl vždycky takový hudební prostitut. Byl jsem sice doma vedenej k vážný hudbě a koneckonců i na konzervě to do nás vtloukali, ale pak jsem vyzkoušel úplně všechny žánry. To znamená od Bacha po Vlacha. Přiznám se, že vzhledem k tomu, že jsem se muzikou musel živit, někdy jsem hrál i v kapelách, který bych si doma na desce určitě nepustil. Zlom u mě nastal až po revoluci, kdy všechny estrády a podobné kýče zanikly a já jsem začal hrát s kapelou Nahoru po schodišti dolů Band a jako správný rocker jsem k tomu musel i pracovat.
Kromě toho všeho také učíš na základní umělecké škole v Klecanech hru na flétnu, klarinet a saxofon. Jsi na své žáky přísný?
Občas mám pocit, že mě žáčkové berou jako roztomilýho strejdu, se kterým si mohou dělat, co chtějí. Ale je to doufám jen pocit.
Už jsi někoho vyhodil s neomluvenou hodinou?
Co to je?
Ještě se vrátím k M.Z.H. Natáčeli jste videoklip k písni Bolívie, který bude mít brzy premiéru. Takže jsi si opět vyzkoušel i hereckou profesi. V posledním klipu jsi byl čert. Koho jsi ztvárnil tentokrát?
Teď jsem si to užil. Byl jsem svině, estébák v koženém kabátě.
Mimochodem, kdo je z kapely M.Z.H. nejlepší herec?
Bezpochyby Kamil Stibůrek.
Autor: Jakub Malovaný
Foto: Michal Straka, www.trisestry.cz
